Ali chodí na základní školu, moc dobře se učí. Jeho spolužáci ho mají rádi a mezi učiteli je oblíben. Má moc rád své rodiče a respekt ke starším lidem. Ale Ali jeden problém. Strachuje se o věci, které by se mohly stát. Třeba když ho čeká zkouška ve škole, stále se obává, že dostane špatnou známku, i když se pečlivě učil. Tahle obava mu někdy způsobí u zkoušky to, že zapomene správnou odpověď.
Když je něco, co Ali nemůže udělat, nebo když se děje něco jinak, než on chce, hned začíná být smutný a plný beznaděje. Je pak naštvaný i na sebe, že to nedokáže, tak jak by chtěl.
Jednoho dne, kdy se vracel ze školy, byl Ali velmi šťastný. Když dorazil domů, maminka právě vařila večeri v kuchyni. Hned za ní utíkal, aby jí řekl, co se stalo ve škole.
„Mami, o víkendu pojedeme na školní výlet. Budeme mít dobré jídlo, hrát fotbal, chodit na výlety, zpívat a hrát různé hry. Není to super?“
„To je hezká zpráva, Ali“ usmívala se maminka. „Pojď sem, umyj si ruce a začni si dělat úkoly.“
A Ali dělal, jak mu maminka řekla. Umyl si ruce a obličej a začal psát úkoly. Ale pořád musel myslet na ten školní výlet a na to, kolik zábavy si tam užijí. Náhle ho napadlo: „Co když budu o víkendu nemocný a nebudu moc na výlet jet. Budu muset zůstat v posteli, zatímco kamarádi si budou hrát fotbal a jiné hry. Už se na výlet vůbec netěšil, strachoval se, že pro něj ani žádný výlet nebude.
Pak přišel domů tatínek a celá rodina se sešla u stolu k večeři. Ali byl potichu, protože neustále myslel na tu věc. Jeho maminka byla velmi překvapená jeho náhlou změnou. I tatínek byl překvapený.
„Co jsi dělal ve škole?“zeptal se tatínek.
„Učili jsme se spoustu nových věcí a v matematice jsem vyřešil úlohu na tabuli.“ odpověděl Ali.
„Nechceš říct tátovi kde budeš o víkendu?“ptala se maminka.
„Pojedeme na školní výlet.“
„To je hezká novinka, Ali.“ smál se tatínek. „Ale ty nevypadáš, že bys byl šťastný.“
I maminka se přidala: „Když jsi přišel ze školy, byl jsi opravdu šťastný, ale teď vypadáš smutně.“
¨
„Ano, těšil jsem se, ale pak mě něco napadlo, a jsem z toho smutný.“
„Proč?“ ptal se Aliho tatínek.
„Když onemocním, tak na výlet jet nemůžu a budu moc nešťastný.“
Maminka ho uklidňovala: „Ale teď nejsi ani trochu nemocný, a nemůžeš vědět, co se stane později. Myslíš, že je správné být smutný pro něco, co nevíš, jestli se vůbec stane?“
Podívej Ali, to šajtán vkládá do tvé mysli takové myšlenky, a ty jsi pak naštvaný pro něco, co se ještě nestalo. Jsi pak bojácný. Všechny špatné myšlenky, které přichází do tvé mysli, jsou obavy seslané šajtánem. Alláh nám řekl v Koránu, co dělat v takovém případě:
"A kdykoliv tě bude znepokojovat návod satanův, hledej útočiště u Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí." 7/200
Maminka řekla: „Ali, když přijdou špatné myšlenky, obrať se k Alláhovi a modli se k Němu..“
A tatínek pokračoval:“Alláh určil už předem, co se v našich životech stane. A On chce pro nás vždy to nejlepší. Pokud nebudeš moci jít na výlet, buď si jistý, že je to pro tebe to nejlepší. Někteří lidé zapomínají, že ve všem je něco dobrého, a pak jsou smutní, pokud se jim něco přihodí. Ale třeba je tím Alláh ochraňuje před něčím ještě horším. Ale oni takto nepřemýšlí, a pak jsou stále smutní.“
Ali přitakal: „Ano, už ti rozumím. Od teď, pokud ke mně přijdou špatné myšlenky, obrátím se k Alláhu a budu mu děkovat, že mi dává vždy to nejlepší.
—————
—————
—————
—————
—————
Záznamy: 1 - 3 ze 3
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————