Jasmína a čtyřlístek

Byl krásný jarní den a Jasmínka si hrála v parku s několika dalšími dětmi. Jasmínka nechodila do školy, učila ji maminka doma a měla jednu kamarádku muslimku, která se jmenovala Hala. Obě byly zrovna na houpačce, když si Jasmínka všimla, že se nějaké děti plazí v trávě a něco hledají. Vypadaly jako kočky hledající myšku! Jasmínka si myslela, že trhají kytičky a tak řekla, "Halo, proč nenatrháme pro maminky nějaké hezké kytky?" Hala si ostatních dětí také všimla a tak se beze slova rozběhly za ostatními.

Když doběhly k ostatním dětem, zjistily, že netrhají žádné kytičky. Byly v jetelové louce a hledaly čtyřlístky. "Co s nimi chcete dělat? Vždyť to nejsou květy!" poznamenala zmatená Jasmínka. Ale jeden z chlapců se zasmál a řekl: "Jasmíno, ty nevíš, jak je těžké najít čtyřlístek? Když je najdeš, přinesou ti štěstí!" "Jé to je super!" řekla Jasmínka a začala se plazit trávou s ostatními. Hala se jen zamračila a řekla: "Jasmínko... opravdu bys neměla..." ale její kamarádka ji přerušila dřív než dokončila, co chtěla říct. "Já jeden našla! Teď budu mít štěstí!" vykřikla Jasmínka.

Příští týden se Jasmínce stávaly různé dobré věci. Našla svůj oblíbený svetr. Dostala od maminky nové šaty a vyhrála matematickou soutěž ve škole. A připisovala to raději čtyřlístku, než Alláhovi a své vlastní poctivé přípravě.

Když si Jasmínka příští týden všimla, že se jí čtyřlístek ztratil, byla moc smutná. Začala ho všude hledat, ale marně. A to nebyl zdaleka konec jejích problémů. Rozbila svůj oblíbený hrneček a několik talířů. Zakopla a narazila si palec. Ztratila dokonce svůj nově nalezený svetr. Úplně zničená zavolala Hale a vyprávěla jí o svém špatném dnu.

"Jasmínko! Ještě jsi se nepoučila?" odpověděla jí na to její kamarádka. "Měla jsem si ten svůj čtyřlístek zamknout do pokladnice." řekla Jasmínka přes slzy. ..."No, chtěla jsem ti jen říct, že čtyřlístky žádné štěstí nenosí. Taková věc není! Všechno, co se děje, se děje podle vůle Alláha. Věděla jsi, že kouzla štěstí jsou harám?" Jasmínka na odpověď zalapala po dechu a Hala pokračovala: "Neměla bys věřit nějakým kouzlům štěstí, a tomu že by ti mohly přinést štěstí nebo smůlu. Opravdu se vše děje pouze podle vůle Boží! Věřit pověrám, je jako nevěřit v Alláha!" Jasmínka zase jen zalapala po dechu.

"Potom ukončila rozhovor slovy, "Neuvědomila jsem si že je to tak vážná věc! No, ode dneška budu tvrdě pracovat a už nebudu nikdy používat žádná kouzla štěstí!" A své slovo dodržela.