Naím a krásný páv

O víkendu šel Naím s maminkou a sestrou do zoo. Byl ohromený, jak jsou všechna zvířátka krásná a roztomilá. Některá z nich nakrmil a na ostatní se díval z povzdálí. Zlobivé slůně postříkalo vodou jeho setru. Naím s maminkou se smáli a pokračovali v cestě.

"Podívej na toho krásného páva." řekla maminka.

Naím se sestrou byli překvapeni, jak je páv opravdu nádherný. Naím se odvážil jít k pávovi blíž, aby si ho mohl lépe prohlédnout.

"Ahoj, Naíme. Já jsem známý jako nejhonosněji vypadající stvoření ve zvířecí říši." promluvil páv.

Naím odpověděl: "Tvůj chvost je opravdu nádherný. To mají všichni pávi takový?"

"Ne, můj malý příteli. Pouze samečci. Náš chvost používáme na vábení pávic."

Naím se zajímal: "Ale pokud svůj chvost otevřeš, nemůžeš přece vidět, jestli ho máš krásný a atraktivní. Někdo ti to musí říct, ne? I lidé se musí podávat do zrcadla, jak vypadají."

"Máš pravdu." souhlasil páv. "Nedíváme se do zrcadla, abychom viděli, jak jsme krásní. Alláh nás naučil, že pokud chvost otevřeme, jsme atraktivní."

Naím se díval pozorněji na krásné barvy per.

"Je to jako bych se díval na nádherný obraz. Ty barvy jsou úžasné."

Myslíš, že jsem si mohl toto sám namalovat?" zeptal se páv. "Jistě, že ne, malý příteli. To Alláh nás takto krásné stvořil."

Naím odpověděl: "Teď už lépe rozumím a vím, že jen Alláh stvořil pávy tak nádherné." Ahoj, páve!"

Naím utíkal zpět k mamince a sestře, aby mohli pokračovat v procházce.