Včely

Včely

Všichni určitě znáte včeličky, mnozí z vás je jistě už viděli v kreslených pohádkách nebo v televizi, nebo poletovat venku kolem kytiček. Já ale vím, že je hodně věcí, které o nich ještě nevíte...v Koránu je kapitola (sura), která se jmenuje Včely, arabsky an Nahl.

Nedávno jsem byl s moji maminkou a tatínkem na procházce v lese. Bylo to tam moc hezké a užili jsme si tam spolu moc hezké chvíle.

Co mě ale nejvíc udělalo radost, byla jedna malinká kamarádka kterou jsem tam potkal, když jsme si udělali u pařezu malou přestávku.

Byla malinká, ale znamenala pro mě hodně. Nikdy na tuhle malou kamarádku nezapomenu.

Určitě si říkáte kdo asi byla ta malá kamarádka, byla to strašně milá včelka. Přiletěla ke mě a nějakou dobu okolo mě poletovala. Nejdřív jsem měl strach, že mě štípne, protože ke mě přiletěla strašně blízko....křičel jsem: Ne! Prosím tě neštípni mě já se tě bojím.

A pak se stalo něco zvláštního, včelka na mě začala mluvit.

Včelka: Já tě nechci štípnout, chci být tvojí kamarádkou.

Umar: Opravdu? To mě těší.

Včelka: Abych se představila, já jsem včela dělnice, žiji s tisíci dalších mých kamarádek včeliček v kmeni tohoto stromu.

Umar: Pěkné, že máš tolik kamarádů!

Jak trávíte čas celý den ty a tvoji přátelé?

Včelka: Čistíme naše úly, sbíráme potravu a nosíme ji do úlu. Vyrábíme mateří kašičku, udržujeme úl v teple a hlídáme ho...

Umar: Nejste pak unavené po takové práci?

Včelka: Ne, včelky dělnice si práci dělí mezi sebou, proto nikdy nejsme unavené. Tyhle dny například stavím plasty pro ukládání medu.

Umar: Je jedna věc která mě vždycky udivovala; jak jste se narodili?

Včelka: Už jsi určitě slyšel o tom,že v každém úle žije jedna královna. Královna je největší ze všech včeliček. V určitém čase naklade vajíčka, ale my z nich nevylezeme hned, nejdříve z nich vylezou takoví červíci zvané larvy, bez očí, křídel, nebo nožiček, vůbec nevypadají jako my. Nějakou dobu zůstanou zamotána v zámotku. Po celou tu dobu jsou dostatečně krmena. Pak když už je čas vylezou z kokonu a už pak vypadají stejně jako my.

Umar: To je úžasné! Stejně mě zajímá ještě jedna věc, když je u vás tak plno, není u vás v úlu nepořádek?

Včelka: Nikdy. Naopak, u nás je vždy jen pořádek. Tisíce včeliček žijí spolu ve velké harmonii a všichni vyřídí svou práci.

Umar: To je opravdu velice zajímavé! Pořád nemůžu pochopit jak můžete mít takový pořádek přesto,žze je vás tam tolik. Můj tatínek je šéf v našem domě a vždy je pro něj velice těžké, aby byl v dome pořádek. Ty, ale ty říkáš, ze takový problém nemáte!

Včelka: To je pochopitelné, že jsi překvapen. Já vím, že i vědci jsou take kvůli tomu překvapeni stejně jako ty a hledají odpovědi na to jak udržujeme takový pořádek, jak každá včela ví, co má právě dělat, a jak může takové množství včel spolu pracovat v harmonii. Já ti tyhle otázky můžu rychle zodpovědět: my všichni máme jisté úkoly; pracujeme těžce a provádíme ji tak dobře jak umíme a snažíme se naše pravidla nerušit.

Na obrázku vidíme nakladená vajíčka, která královna nakladla do buňky, vypadají jako červy. Larvy rostou a časem už mají tvar včely. Obrázek vpravo ukazuje včelky dělnice nashromážděné okolo matky královny.

Mezitím, co jsem udiveně naslouchal včelku jsem uslyšel maminku jak na mě volá ,,Umare! Umare! Kde jsi? Bylo na čase abych šel.

Umar: Maminka mě volá, musím už jít. Moc mě těšilo, že jsem tě potkal. Děkuji za všechno co jsi mi vyprávěla!

Včelka: Mě také těšilo. Možná se můžeme zase někdy sejít, šlo by to příští týden na stejném místě? Když budeš chtít tak tě vezmu do úlu a ukážu ti naše plásty.

Umar: To by bylo skvělé! Samozřejmě, že přijdu, když me to rodiče dovolí.

Včelka: Dobře, doufám, že tě příští týden uvidím.

Hned jak jsem přisel domů, vzal jsem si lexikon, který mi daroval tatínek. Rychle jsem si našel stránky o včelách, první, co jsem zahlédl byl obrázek malé včelky, najednou jsem pocítil, že už teď mi moje malá kamarádka chybí...

Četl jsem jedním dechem a byl tak ohromen věcmi, které jsem četl, že jsem zapomněl na čas. Maminka se divila, že jsem tak dlouho v pokoji zavřený, a přišla se na mě podívat. Celý rozrušený jsem ji začal o včelách vyprávět.

Umar: Maminko, věděla jsi, jak jsou včely okouzlující? Například, určitě jsi slyšela jak včely uklízejí v buňkách. Vyhazují všechny ty částečky, které jiné včely zanechají, když vylézají z kokonu, a také včely, které zemřou, a spoustu dalších věcí, které tam nepatří.

Víš, co dělají když něco najdou, co je pro ně moc veliké vyhodit z úlu? Nabalzamují to materiálem, který se jmenuje ,,propolis, tak se dál nevytváří bakterie a není tak ohrožen život dalších včel. Propolis je anti bakteriální a zastavuje růst bakterií. Víš, kde tuhle látku produkují, mami? Jak takové malé bytosti tolik ví o chemii? Až si to dočtu, tak ti to můžu vyprávět.

Maminka: Včely jsou malinké, ale extremně inteligentní zvířátka... Jako vždy by bylo špatné si myslet, že tahle inteligence patří jim. Máme jednoho Stvořitele, který je všechno naučil, co mají dělat. Když jsem byla stejně stará jako ty, četla jsem o včelách a taky mě to tak zaujalo jako tebe.Kdykoliv budeš chtít můžeš mi o včelách něco přečíst budu ráda.

Maminka odešla s pokoje nachystat večeři.

Otázka, jak vyrábějí včely propolis, a kde se to učí mě stále leží v hlavě, tak čtu dál, abych se to dozvěděl.

Včely sbírají s pomocí své spodní čelisti lepivou hmotu z bobuli a pryskyřici z některých stromů. Poté vyrábí propolis tak, že ho smíchají se svými slinami a ukládají ho do svých váčků na nohou, a poté je nosí do úlu.

Včely balí všechno do téhle substance, co nemohou z úlu vynášet. Propolis si ukládají do váčků na nohou, tak ho uchovávají čistý. Je to podobné jako mumifikace.

Ale kdo to všechno ty včely naučil? Jak mohly vědět, že mrtvá včela v úlu může uškodit celému úlu? Dokonce já jsem se to právě až teď dozvěděl. To nemůže byt nic, co by hmyz mohl vědět sám od sebe. Byl jsem stále víc a víc zvědavý! Je možné, že by stejně jako my lide, měly včely vědomí?

Musel jsem číst prostě dál a dál. Říkal jsem si, teď vím, co jsem doteď o včelách nevěděl, ale stále jsem měl tolik otázek v hlavě, které jsem nemohl zodpovědět, snad najdu odpověď později. V knize také stálo, že včely vyrábí med, věděl jsem to, ale nevěděl jsem, jak. I metodu kterou používají při stavbě plástu je pro mě jeden velký zázrak.

Komůrky v plástu na med jsou tvarovány do šestiúhelníku. Včely začínají úl stavět od nejhornější strany patra. Začínají od nejrůznějších bodů a staví 2 až 3 řady zvlášť směrem dolů. Byl jsem z toho celý zmatený. Jak může včela pracovat tak rovnoměrně a přesně, když začínají z různých bodů?

Mimo jiné nemají žádný spojovací bod mezi plásty. Několikrát jsem se díval, když maminka pletla svetr, vždy začala od jednoho bodu, říkal jsem si, jak by ten svetr asi vypadal, kdyby začínala z různých bodů....určitě by nevypadal tak dobře...takže včely musejí být zvířata, která umí přesný výpočet.

Umar si vyzkoušel namalovat přesně stejně veliké šestiúhelníky bez pomoci pravítka či jiné pomůcky, ale nebyl tak přesný jako včelky. Vyzkoušej si to taky.

Ale brzo mi bylo jasné, že něco takového není možné, tak jak tedy mohou včely takové přesné šestiúhelníky, jeden stejně velký jako druhý, postavit? Další věc, která mě udivila je, že každá včela, která se přidala k práci později, přesně a hned věděla, kam se má zapojit a jak má pokračovat a převzít práci po jiné včele. Mezitím, co jiné včely pracují, přijde další včela, která začne úplně z jiného úhlu pracovat, normálně by takový proces vyvolal totální nepořádek, ale včely postaví pokaždé perfektní stavbu plástu.

Dál čtu tedy o technice výroby medu. Vyrábějí ho tak, že sbírají nektar z různých kytiček a ovocných plodů a poté z toho vyrábí med..

K výrobě medu potřebují hodně práce, například aby vyrobili půl kila medu, musí 900 včel celý den pracovat. K výrobě čistého 450 gramů čistého medu musí 17 tisíc včel navštívit 10 milionů kytiček. To je opravdu kus práce, včely pracují velmi pečlivě a musíme uznat, že něco takového musí být pěkná dřina. A to vše jen proto, aby sami spotřebovaly jen velmi málo medu a zbytek poskytovaly nám lidem.

S tak malým tělíčkem zvládnou takovou obrovskou práci. Jaký je vznik takového vědomí, schopnosti a síly? Jak přišli k takovému vědomí a moudrosti, a tolik vědění o chemii a matematice? Proč pracují tak tvrdě, aby produkovali med?

Vzal jsem si svou knihu a šel jsem k tatínkovi. Všechno jsem mu povyprávěl, co jsem se naučil a dozvěděl a zeptal se ho, jak je to všechno možné...

Smějící se mě pohladil po vlasech a řekl:

Máš pravdu. Můžeme vidět velikou moudrost a umění v životě včel, ale je něco takového jen u včel? Vlastně u všech zvířat vidíme perfektní pořádek a i v každé části vesmíru. Nech mě nejdříve, abych ti recitoval verš o včelách z Koránu, abych ti zodpověděl tvou otázku. Poslouchej dobře!

Pán tvůj pak vnukl včelám: „Zřiďte si příbytky své v horách, ve stromech i v tom, co lidé si postaví!Potom požívejte z plodů všech a kráčejte po cestě Pána svého pokojně!“ A z útrob jejich pak vychází nápoj barev rozličných, v němž lék jest pro lidi. A to věru je znamení pro lid přemýšlivý.

(Surat an-Nahl: 68-69)

Umar: Teď tomu rozumím lépe tatínku. Alláh je k nám natolik milosrdný, že inspiroval včely, aby nám vyráběli med, který je tak léčivý a báječně chutná.

Otec: Když budeš zkoumat, mravence, mouchy, velbloudy, ptáky, ryby, stromy, hvězdy, oceány, zkrátka všechno na Zemi, ohromí tě pokaždé dokonalost. Každý dílek vesmíru je uspořádaný velkým uměním. Uměním Alláhovým, který tebe a mě a tvoji maminku, včely, papoušky, králíky, veverky, planety, vesmír, slunce a zkrátka všechno ve vesmíru stvořil. Alláh je panem všeho.

Všechno se děje Jeho vůlí a Jeho svolením. Moudrost, kterou vidíme u všech zvířat je odraz Alláhovy nekonečné moudrosti. Když se z tohoto pohledu na všechno podíváš okolo sebe, okamžitě zpozoruješ všechny ty zázraky, které jsou všude kolem tebe!

Tatínek měl pravdu. Alláh je všemocný, vševědoucí a stvořitel všeho. Nakonec jsem tedy našel odpověď na všechno, co jsem hledal. Včelám nepatří ta moudrost, se kterou všechno tak perfektně zvládají, to všechno mají od Alláha.

Celý týden jsem strávil tím, že každému koho jsem potkal, včetně mé maminky, tatínka, bratrance a sestřenice, kamarády, vyprávěl o včelách a Alláhově moudrosti. Přemlouval jsem tatínka, aby se mnou o víkendu zase šel do lesa.

Umar: Tati, půjdeme prosím tenhle víkend zase na procházku do lesa, že jo?

Tatinek: Samozřejmě, vlastně nemám ještě nic v plánu, ale když si to přeješ, půjdeme tedy do lesa.

Byl jsem moc rád a strašně jsem se těšil. Říkal jsem si, jestli tam na mě včelka bude čekat, jak mi slíbila.

Když jsme přišli do lesa, byl jsem strašně rozrušený. Nemohl jsem se už dočkat, až uvidím svoji malou kamarádku. Brzo jsme došli skoro k místu, kde jsem posledně včelku potkal, řekl jsem tatínkovi, že se trosku porozhlédnu po okolí, dovolil mi to, ale musel jsem slíbit, že budu dávat pozor, nepůjdu moc daleko a brzo se vrátím. Rychle jsem šel k tomu místu, kde jsme se potkali, a už jsem ji tam viděl, jak na mě čeká, zřejmě už tu na mne čekala dlouho.

Umar: Ahoj! Jsem strašně rád, že tě zase vidím !

Vcelka: Já také. Buď vítán! Dodržím svůj slib a dnes ti ukážu včelí plásty.

Umar: Skvělé, víš co? Celý týden jsem strávil tím, že jsem o vaší práci četl a nad vším přemýšlel.

Něco začalo bzučet za stromem jen par kousků od nás. Nikdy bych se sám neodvážil se tam jít podívat, kdyby se mnou nebyla moje kamarádka. Slíbila mi, že se nemusím bát, že se mi nic nestane, a já jí věřil.

Včely jsou jedny z nejpracovitějších zvířat na Zemi, a mají také jednu z nejtěžších prací vůbec, pracují bez jakékoliv přestávky, produkuji ten báječně chutnající med, který je pro nás lidi tak zdravý. Moje malá kamarádka mi ukázala plásty; byly tak rovnoměrné, že jsem je mohl jen obdivovat. Buňky byly sestaveny z perfektních šestiúhelníků.

Ptal jsem se včelky na jejich stavební plán šestiúhelníků, odpověděla, že ta moudrá včela, která je nejstarší mi může nejlépe odpovědět. Zavolala ji k nám a ta mi odpověděla na mou otázku:

Když stavíme šestiúhelníky dáváme dobrý pozor, aby vnitřní úhel buňky v patře byl přesně postaven se 120 stupni. Souběžně musí být také sklon buněk k zemi stejný. Kdyby
jsme se řídili jen jedním bodem, tak by celé buňky byly křivé a všechen med by stékal na zem.

Umar: Abych řekl pravdu, je pro mě dost těžké to celé pochopit, jak můžete naprosto přesně postavit úplně přesné šestiúhelníky, když k tomu nepoužíváte ani žádné nářadí, a neuděláte jedinou chybu?Jak můžete naměřit přesný 120 stupňový úhel?

Moudrá včela: Nediv se, všechny tyhle věci co děláme, neumíme samy od sebe! To jsou vrozené schopnosti. Nedostává se nám žádné výuky nebo něco podobného.

Umar: Rád bych se tě ještě na něco zeptal, když mi to dovolíš.

Moudrá včela: Ale samozřejmě....

Umar: Proč stavíte vaše buňky právě do šestiúhelníku?

Moudrá včela: Rozumím, ty chceš vědět proč je nestavíme třeba do čtverce, nebo trojúhelníku...kdyby to tak bylo, tak by byly mezi buňkami volná nevyužitá místa; pak by jsme byly nuceny skladovat méně medu a plýtvali bychom voskem k vyplněni těch prázdných míst. Samozřejmě bychom také mohli med skladovat do trojúhelníku, ale šestiúhelník má tvarově nejkratší objem i když se dovnitř vejde stejné množství medu jako do jiných tvarů, právě u šestiúhelníku spotřebujeme nejméně vosku.

Nevěřil jsem svým uším! Dostal jsem technickou výuku od úplně malé včelky....Bylo ještě mnoho věcí, na které jsem se chtěl zeptat, ale už jsem se musel vrátit k tatínkovi, aby neměl strach.

Umar: Mockrát děkuji, hodně jsem se od vás naučil, teď je mi jasné, že jsem dřív neměl ani tušení o všech těch krásných věcech, které můžu všude okolo sebe vidět a většina lidi je bere za úplně normální bez toho, aby si to uvědomovali. Kdyby to lidé věděli neničili by přírodu a měli ke všemu živému veliký respekt. Vysvětlili jste mi také, jak perfektní pořádek je v našem vesmíru.

Moudrá včela: Nemáš za co děkovat náš malý kamaráde...nikdy nezapomeň, že nic z téhle dokonalosti nenáleží nám! Děláme jen to, co nám bylo dáno. Nashledanou.

Když jsem se rozloučil s včelami, už jsem slyšel tatínka, jak mě hledá. Běžel jsem k němu, ale v myšlenkách jsem byl stále u mých malých kamarádů. Zrovna když jsem nastupoval do auta, spatřil jsem krásného motýla. Měl krásné barvy, které byly v naprosté harmonii a pravidelnosti, rozhodl jsem se jít na druhý den do knihovny a půjčit si knížku o motýlech.

Nikdy nebudeme schopni spočítat všechny ty krásné věci, které Alláh stvořil. Bylo mi jasné, že na mě čeká ještě spoustu věcí, které se musím naučit...

“Sláva Tobě,“ řekli, „my máme vědění jen o tom, čemus nás Ty naučil, neboť Tys jediný vševědoucí, moudrý!“
(Sura, 2:32 - al Baqara)