Ramadánovský příběh

Bylo to právě před ramadánem.

Jusuf si moc přál kočku. Ptal se mnohokrát tatínka, ale ten mu vždy odpověděl. že teď není ten pravý čas.

                           
Jusuf šel do svého pokojíku a přemýšlel, jak kočku získat.

"Kdybych měl kočku, staral bych se o ni, koupal ji, krmil,..."

Zatímco takhle snil, zahlédl z okna sousedovic kočku. "Vypadá nějak jinak, nebo se mi to jen zdá?" ptal se sám sebe.

Nyní byl třetí den ramadánu. Každou noc chodil Jusuf do mešity na modlitby tarawíh. Šejch recitoval súru z Koránu: 

Jusuf přemýšlel, že když bude dělat každý den mnoho du'a po celý ramadán, pak jeho přání bude inšaallah vyslyšeno.

                                          
Pocítil naději k získáno kočičky.
Osmý den ramadánu zaslech Jusuf volání své sestry: "Jusufe, pojď sem rychle! Tady v garáži je koťátko!"

"Opravdu, Alláh je blízko." pomyslel si Jusuf a děkoval Alláhu za to, že vyslyšel jeho du'a.
Nyní potřeboval dělat du'a pro to, aby mu tatínek dovolil si koťátko ponechat.
Jusuf šel i se sestrami za tatínkem.

"Tati, víš, že teď je požehnaný měsíc ramadán a jak řekl náš prorok : "Nic není lepší, než vložit smích na tvář muslima..."

"A...?" zeptal se tatínek.

"Našli jsme v garáži samotné ztracené koťátko, které mňoukalo o pomoc. Můžeme ho zachránit a vzít si ho domů?"

Tatínek se usmál a řekl, že o tom bude přemýšlet.

                               
Jak myslíš, že příběh pokračoval?