Co naučil Rašída jeho bratr

Jednoho dne šel Rašíd na autobus, aby mohl jet po škole domů. Zatímco se procházel, zaposlouchal se do rohovoru skupiny dětí. Jeden z chlapců mluvil velmi hlasitě a ukazoval kamrádům své nové triko a elektrické autíčko. Rašíd se pozorně do rozhovoru zaposlouchal. ten kluk se jmenoval Asim, a vychloubal se kamarádům svým drahým oblečením a novou hračkou.

Rašíd došel domů, ale právě vyslechnutý rozhovor mu nedal klidu. Takto ho našel jeho bratr Zubajr.

Sedl si vedle něj a zeptal se: "Co se stalo Rašíde, o čem přemýšlíš?"

"Když jsem šel domů, potkal jsme kluka, vychloubal se svým kamarádům, jaké má drahé oblečení a hračky. Vůbec se nestaral o to, jak se budou jeho přátelé cítit. Že třeba budou chtít to samé, co má on.
Myslím, že se choval špatně."

Zubajr souhlasil: "Máš pravdu. Alláh dal každému něco jiného. To, že někdo má lepší věci než ten druhý neznamená, že je lepším člověkem. Alláh nám tyto věci dává, aby si nás otestoval, a aby viděl, jak se zachováme."

"Chování, které nejvíce těší Alláha je to, když nezapomínáme, že za vše, co máme, vděčíme Alláhovi. Je to satan, kdo dává pýchu do našich myšlenek. Jestli si pamatuješ, tak včera jsi četl část Koránu, která se týká této záležitosti. Alláh nám řekl:

"A jedná tak, abyste si nezoufali nad tím, co vám uniklo, a abyste se neradovali příliš z toho, čeho se vám dostalo. Bůh nemiluje žádného domýšlivce vychloubačného." 57/23

"Takže bychom měli na věci, které obdržíme dávat velký pozor a být vděční, a být smutní, když něco ztratíme? Je to tak Zubajre?"

Zubajr se usmál a odpověděl: "Správně! Alláh nám dává tolik požehnání kolik chce- málo nebo hodně. Jsou to části našich zkoušek tohoto světa."

"Bůh vás vyvedl z útrob matek vašich, aniž jste měli nějaké vědění, a pak vám sluch, zrak i srdce dal - snad budete vděční." 16/78

Rašíd měl pro bratra další otázku: "V jednom verši z Koránu je psáno:

"A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání - to nádhera pomíjivá je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší." 20/131

Takže to, co Asim udělal bylo špatné i pro jeho kamarády. Mohli si třeba myslet, že jim Alláh takové požehnání nedal, a být z toho smutní. I když je to právě Alláh, kdo nám dává jídlo, oblečení, auto a vše ostatní... že jo?"

Zubajr se na chvíli zamyslel: "Jistě!

Nech mě říct ti jeden příběh z Koránu: v Koránu Alláh dává příklad dvou mužů. Jeden z nich měl dvě krásné zahrady. Aláh naplnil každou z nich datlemi a všemožnou jinou úrodou. Když přišel čas, obě zahrady dávaly své plody. Mezi oběma zahradami tekla řeka, takže dotyčný zahradník neměl s vodou problémy a úroda bývala vysoká.
Když zahradník potkal svého přítele začal se mu vychloubat:

"A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: „Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým.“ 18/34

"Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: „Že někdy toto zanikne, si nemyslím," 18/35

"a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou.“ 18/36

Jeho přítel ho varoval:

"Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího," 18/39

"možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada. A možná že postihne ji z nebes pohromou, takže stane se jednou zrána zemí pustou," 18/40

Ale on si z toho nic nedělal. Zanedlouho ho Alláh potrestal. Jedné noci seslal bouři, která všechnu jeho úrodu zničila. Když se majitel ráno probudil a viděl, co se stalo se zahradou, teprve pak pochopil, že vše je pod Alláhovou kontrolou.

"Rašíde, pamatuj si tento příběh, a vem si z něj ponaučení."