Abrahám

Abrahám byl velkým prorokem. Když byl mladý, žil mezi lidmi, kteří odmítali uctívat Alláha. Místo toho se modlili k jiným věcem.
Bylo mnoho různých idolů, které uctívali, a sami si je vyráběli. Nosili jim jídlo, zahrnovali je přepychem.
Jednou Abrahám řekl svému otci: "Bereš si tyhle modly za své bohy? Jestli ano, pak se ty i tví lidé pletou."

                

Abrahám věděl, že není správné uctívat sochy. Alláh naučil Abraháma i spoustu jiných věcí.

Jednou večer, seděl Abrahám a uviděl hvězdu na nebi. "To je můj Bůh!" řekl. Ale hvězda zmizela a Abahámovi došlo, že hvězda není Bůh.

Příště uviděl zářící Měsíc na obloze a znova řekl: "To je můj Bůh!" Ale i měsíc zapadl. A Abrahámovi došlo, že ani měsíc není Bůh.

Nakonec spatřil Slunce, a řekl: "To musí být Bůh, protože je to největší a nejzářivější věc na obloze. Ale i Slunce zapadlo. Ani Slunce nebylo Bohem.
Pouze Alláh je Bůh.

Abrahám řekl: "O, mí lidé, nebudu uctívat vaše modly. Obracím se k Alláhu, který stvořil nebe a zemi, a nebudu nikdy uctívat nikoho jiného než Alláha, který je Stvořitel všeho. Protože je to Alláh, kdo stvořil hvězdy, slunce, měsíc. Alláh je Pán světů."

Pak šel Abrahám mezi lid, a řekl jim, že musí uctívat jen Alláha, který stvořil hvězdy, slunce, měsíc, rostliny, zvířata. Slunce a hvězdy nemohou dát nikomu potravu. Jen Alláh může. Alláh stvořil Zemi, aby na ní mohli žít lidé. Proto by se lidé měli odvrátit od svých model a uctívat pouze a jen Alláha a konat dobro.

Také řekl: "Co jsou tyto věci, kterým jste tak oddáni?

"Naši otcové je uctívali." dostalo se mu odpovědi.

"Vy i vaši otcové se mýlíte." odvětil Abrahám.

Když lidé odešli. Abrahám šel k místu, kde byly tyto sošky k uctívání uschovány a všechny, až na tu největší, je rozbil.

Když to lidé uviděli, velmi se rozčílili.

"Kdo to s našimi bohy udlěla? křičeli. Jeden člověk si vzpomněl, že Abrahám mluvil špatně o jejich soškách.

Přivedli Abraháma a ptali se ho: "Ty jsi rozbil naše sochy?" Abrahám odpověl: " Ne, to ta největší z nich to udělala. Proč se jich nezeptáte?"

"Víš moc dobře, že neumí mluvit." řekli mu.

"Uctíváte věci, které vám nemohou přinést nic? Dobrého ani zlého?" zeptal se Abrahám.

Lidé se velmi rozčílili. Vhodili Abraháma do ohně. Ale Alláh mu pomohl a udělal oheň pro Abraháma studeným.

Později Abrahám opustil svůj lid a vydal se do jiné země.

Když zestárl. měl dva syny. Izmaila a Izáka. Oba byli dobří a spravedliví muži, a oba byli proroci. Izákův syn Jakub byl také prorok. Můžeš vidět, jak skvělá byla Abrahámova rodina.

Ale nejprve musel Abrahám podstoupit od Alláha nesmírně těžkou zkoušku. Přišel za ním anděl a řekl mu: "Musíš obětovat svého syna."

Abrahám byl z toho velmi smutný, ale věděl, že Alláha musí poslechnout. Nejprve se ale zeptal svého syna, zda souhlasí.

Ten mu odpověděl: "Drahý otče, poslechni Alláha a obětuj mě. Neboj se."

Tak plný lítosti začal Abraham připravovat svého syna k obětování. Ale těsně před tím, než to dokončil, zaslechl hlas: "Ukázal jsi svůj dobrý úmysl, a to stačí." řekl ten hlas Abrahamovi.

Abrahámův syn byl tak zachráněn a Abrahám pochopil, že ho Alláh zkoušel. Oba děkovali Alláhovi a obětavali mu zvíře.

My muslimové si tuto příležitost každořočně připomínáme. Víš, kdy????

Později Abrahám a jeho syn Izmail postavili Kábu v Mekce a oba dva se modlili:

Když pak Abraham a Ismael kladli základy chrámu, zvolali: „Pane náš, přijmi jej od nás, vždyť Tys věru slyšící, vševědoucí! 2/127

Alláh uslyšel tuto modlitbu a požehnal Kábě i Mekce. Nyní se muslimové z celého světa obracejí směrem ke Kábě při svým modlitbách.

Kába je nejstarší dům k uctívání Alláha na zemi.