Když šel Anwar ze školy domů, začalo pršet. Po večeři před napsáním úkolů se zeptal maminky, zda může déšť pozorovat. Na chvíli mu to dovolila. Anwar šel k oknu a díval se jak hustě prší. Viděl venku lidi procházející se s deštníky, ale i bez deštníků a tlačící se k budovám, aby příliš nezmokli. Anwar přemýšlel a děkoval Alláhu, jak je rád, že má jídlo a teplý domov. V tu chvíli si na okenní parapet sedl vrabčák. Anwar si pomyslel, že se ptáček chce schovat před deštěm a otevřel okno.
"Ahoj, jmenuji se Anwar. Můžeš se jít schovat, jestli chceš."
"Děkuju ti Anware, rád bych tu počkal než přestane pršet."
"Musí ti být velká zima" strachoval se Anwar. "Nikdy jsem neviděl žádného ptáčka takhle z blízka. Podívej, jak máš hubené nožky! Jak mohou unést tvé tělíčko?"
"Máš pravdu Anware, my ptáci máme nohy v porovnání s tělem velmi úzké, ale jsou plné svalů, a tak nás dobře unesou. Kdyby byly silnější, bylo by pro nás obtížné létat."
"Létání musí být úžasné." řekl Anwar. "I tvá křídla jsou tenká a můžeš s nimi létat. Jak je to možné, že uletíš i velkou vzdálenost bez toho, aniž by ses unavil?"
Což neviděli ptáky podrobené Pánu v prostoru nebeském, kde nikdo je nepodpírá kromě Boha? Věru jsou v tom znamení pro lid věřící! 16/79
"Vzlétnutí je pro nás obtížné, musíme vynakládat velké množství energie. Ale jakmile jsme ve vzduchu, pomáhá nám vítr. Nepotřebujeme potom tolik energie a necítíme hned únavu. To Alláh nás takto stvořil, abychom uleteli i velké vzdálenosti."
Anwar se zeptal: "Jak vidíš kolem sebe, když letíš?"
Vrabčák vysvětloval: "Naším nejlepším orgánem jsou oči. Vedle schopnosti létat nám Alláh dal i skvělý zrak. Pokud bychom ho takový neměli, bylo by velmi nebezpečné létat. Vidíme vzdálené předměty lépe než vy lidé. Takže když vidíme nějaké nebezpečí, můžeme změnit směr letu. Ale nemůžeme pohybovat očima jako vy, proto musíme často otáčet hlavou, a umíme to velmi rychle.
Anwar rozuměl: "Proto ptáci stále otáčejí svými hlavami - aby viděli kolem sebe. Všichni ptáci mají takové oči?"
"Sovy a ostatní noční ptáci mají velké oči." pokračoval ptáček. Mají schopnost vidět dobře za tmy. Existují i vodní ptáci a ti zase mají oči přizpůsobeny k tomu, aby dobře viděli ve vodě a mohli si tak najít potravu."
Anwar se zajímal dále: "Všichni ptáci nemají stejné zobáky - proč?"
"Alláh stvořil rozdílné tvary zobáků podle toho, v jakém prostředí ptáci žijí. Někteří ptáci mají zobáky uzpůsobeny k otvírání oříšků a semen. Ptáci, kteří se živí rybami zase mají zobáky dlouhé, aby mohli lépe lovit. Alláh stvořil každého tak, aby byl schopen přežití a dal každému schopnosti, které k životu potřebuje."
Anwar měl další otázku: "Nemáš žádné uši jako já, a přece mě slyšíš. jak to děláš?"
"Sluch je pro nás velmi důležitý. Používáme ho třeba i k vypozorování nebezpečí. Někteří ptáci mají speciální sluchové membrány, kterými slyší i velmi slabý zvuk. Uši sov jsou velmi citlivé, mohou slyšet i zvuky, které lidé neslyší."řekl vrabčák.
"Také se mi líbí váš zpěv, moc rád ho poslouchám. Na co ho používáte?" zajímal se Anwar dále.
"Často proto, abychom se ochránili před nepřáteli."
"Jak to, že někteří ptáci mohou plavat a jiní to nedokáží?"
"Alláh dal některým ptákům schopnost plavat a jiným ne. Vodní ptáci mají na nohách plovací blány, díky kterým se mohou ve vodě pohybovat, ale zase nemohou rychle chodit po souši."
Anwar souhlasil: "To je jako s ploutvemi na nohách. Když plavu, jde mi to rychleji, ale na břehu se s nimi nemůžu rozeběhnout."
Zatímco si Anwar takhle povídal s vrabčákem, přišla za ním maminka a řekla mu, ať si jde udělat domácí úkol. V tu samou chvíli přestalo pršet.
Anwar řekl svému malému kamarádovi: "Už musím jít, a zítra povím svým kamarádům o tvých schopnostech, a o tom, jak Alláh stvořil tebe a ostatní se všemi skvělými schopnostmi.
"Přestalo pršet. Už mohu jít zpět do svého hnízda. A děkuju ti Anware. Můžeš říct svým kamarádům, aby po nás ani jiných tvorech neházeli kameny?"
"Jistě, že můžu. Ať tě Alláh opatruje." odpověděl Anwar a šel si psát svůj domácí úkol.
—————
—————
—————
—————
—————
Záznamy: 1 - 3 ze 3
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————