Ahmad a kachna

Ahmad šel o víkendu se svojí rodinou navštívit dědečka. Před obědem, jako obvykle, ho vzal dědeček na procházku do parku. Když tam dorazili, Ahmad byl velmi šťastný, když zahlédl v rybníčku plavat kačeny. Dědeček věděl, jak moc má Ahmad kachny rád, tak mu vzal pro ně z domu nějaké jídlo. Dal ho Ahmadovi a sedli si spolu na břeh. Ahmad se rozutíkal směrem ke kachnám.

„Ahoj, jsem Ahmad a přinesl jsem vám něco k jídlu.“ řekl

Jedna z kačen odpověděla: „Děkuju, Ahmade“

„Přemýšlel jsem“ řekl Ahmad: „Kdyby vás tu nikdo nekrmil, nebo kdyby jste žili někde daleko od lidí – co by jste jedli?“

Kachna odpověděla: „My kachnyneopouštíme často vodu, a jídlo si hledáme ve vodě.“

„Ale já tady nevidím pro vás žádné jídlo v rybníčku, kde plavete.“ řekl Ahmad.

Kachna začala vysvětlovat: „Jídlo z vody získáváme několika způsoby. Některá kačeny zůstávají na hladině a sbírají rostlinky a hmyz. Jiné potopí své hlavy a část těla pod vodu. Jiné se potopí úplně celé a hledají jídlo pod vodou.“

Ahmad měl další otázku:“Proč jste pořád ve vodě a nechodíte se procházet na břeh?“

„Naše nohy jsou opatřeny plovací blánou, a můžeme tak lehko a rychle plavat, ale chůze po zemi je pro nás obtížná.“

Ahmad pokračoval v otázkách:“Když já jdu do vody, musím se pořád pohybovat nebo použít rukávky na plavání, abych se nepotopil. Jak to děláte, že se udržíte na hladine tak dlouho?“

„Stejně jako tvoje nafukovací rukávky obsahují uvnitř vzduch, který tě na hladině udrží, tak naše těla obsahují také vzduch pro udržení se.“ odpověděla kačena.

Ahmadovi to ale nestačilo: „ Ale když já použiju rukávky, nemůžu se potom potopit. Jak to, že ty jo?“

„Máme v těle takové váčky, které vypadají jako malé balonky. Když jsou váčky naplněné vzduchem, zůstáváme na hladině. Když se chceme potopit pod vodu, vypumpujeme vzduch z váčků. Pak se můžeme potopit lehko, protože naše těla obsahují málo vzduchu.“

Takže pak můžeš zůstat na hladině, potápět se a i krásně plavat“ poznamenal Ahmad.

Kachna pokračovala: „Pomáhají nám i naše plovací blány na nohách. Když pohybujeme nohama, voda se do nich hezky opírá a my se tak můžeme ve vodě lehko pohybovat.“

„Přesně jako když plavu s ploutvemi na nohou.“ přitakal Ahmad.

„Je to tak, Ahmede. Kdyby tvé nohy vypadaly jako ploutve, nemohl bys snadno chodit. My jsme vodní ptáci, proto tvar našich nohou je uzpůsoben k snadnému plavání.“

„Všechny kachny vypadají podobně. Jaký je mezi vámi rozdíl?“ zajímal se Ahmad.

                                    

„Máš pravdu, vypadáme podobně. Ale je mezi námi několik rozdílů, které nás rozlišují do různých druhů. Kačeři mají leskleší peří než kačeny. To je důležité pro to, když sedí kačena na vajíčkách, täk není tak nápadná pro svě nepřátele.“

„Co se tedy stane, pokud nějaký nepřítel přijde blízko k hnízdu?“ ptal se Ahmad.

„Kačer vylétne do vzduchu a dělá svým máváním křídel hluk, aby vetřelce odehnal pryč.“

V tu chvíli Ahmad zahlédl ve vodě malé káčátko. Byl překvapen, že tak malé, a už umí krásně plavat a hledat si potravu. Zeptal se: „Jak se může naučit tak rychle plavat?“

Káčátka to vše umí už několik hodin po vylíhnutí.“ informovala ho kačena.

Ahmad uvažoval, co by se stalo s ním, kdyby ho nechali několik hodin po narození samotného ve vodě. Určitě by nebyl schopen plavat, spolykal by hodně vody a utopil by se. Přemýšlel jak skvěle Alláh stvořil kachny. Jak krásně mohou plavat, a jsou uzspůsobeny k hledání potravy. V tu chvíli za ním přišel dědeček.

„Dědo, kachny dokážou hezky plavat, že jo? A jsou tak roztomilé!“

Děda souhlasil: „ Máš pravdu, kloučku. A na jejich speciálních vlastnostech můžeš vidět, jak perfektní je Alláhovo tvoření. Věděl jsi, že kachny i létají? Když letí mohou měnit směr letu tak, aby nepadli jako potrava dravých ptáků.“

Jak to mohou vědět, že mají změnit směr, aby unikli svým nepřátelům, dědo?“

Dědeček odpověděl: „Alláh jim dal speciální dovednosti, aby se mohli ochránit. Je o tom i verš v Koránu“: 

Bůh stvořil každého živočicha z vody; a jsou mezi nimi ti, kteří plazí se po břiše, jiní, kteří chodí po dvou nohou, a další, kteří chodí po čtyřech. Bůh tvoří, co chce, a Bůh věru všemocný je nad věcí každou. 24/45

„Pojď Ahmade, oběd už bude hotov, měli bychom jít domů.“

„Jasně, dědo, a já ti po cestě povím, co jsem se všechno naučil o kachnách.“

„Opravdu?“ zeptal se ho děda. „A od koho ses to všechno naučil?“

Ahmad zamrkal na kachnu ve vodě a rozloučil se s ní.

Ahmad chytil dědu za ruku, a spolu se vydali domů. Cestou si vyprávěli a Alláhově dokonalém stvoření a děkovali Mu za to.