Ramadán a malý Ahmad

"Ale mami, já nechci jíst, jsem velký kluk a chci držet půst." řekl Ahmed své mamince.

"Vždyť držíš půst, Ahmede. Je ti teprve 7 let, a takové děti se najedí ráno, něco si vezmou na oběd, a pak nic nejí až do večera."

"Ale ty se takhle nepostíš." oponoval Ahmed mamince.

"Protože jsem starší. Dospělí se postí tak, jako teď já."

Ahmed chvíli přemýšlel, a pak se zeptal: "Mami, proč se vlastně postíme?"

Maminka odešla do kuchyně. Po chvíli něco přinesla a zeptala se: "Víš, co to je?"

"Mixér"

"A víš, na co se používá?"

"Mixuje ovoce na výborný džus" odpověděl Ahmed.

"No vidíš, a naše tělo dělá to samé. Vše, co sníme tak mixuje." smála se maminka.

"A není to naše tělo pak unavené?" ptal se Ahmed.

"Je unavené. Stejně tak jako mixér, když ho budeš používat bez přestávky. I naše tělo si potřebuje odpočinout."

"Mami, to se každý postí?"

"Ne, když je někdo nemocný, nebo starý nebo třeba moc malý jako ty, tak se postit nemusí."

"A co když se někdo nechce postit?"

"Podívej Ahmede. Jaká je oblíbená barva tvé sestry?"

"Růžová"

"No vidíš, a školní uniformu musí nosit modrou. Proč myslíš, že si nevezme růžový šátek, když má růžovou tak moc ráda?

"Bojí se trestu od pana učitele."

"To je přesně ono Ahmede. Bojí se trestu za to, že poruší školní pravidla. Alláh nám dal také pravidla. Alláh ví, co je pro nás dobré, protože ví vše. Máme Alláha rádi, ale také se ho bojíme. Nechceme ho totiž zklamat."

"Nemáš hlad, mami?"

"To víš, že mám. Ale nemyslím na to. Jdu si třeba číst Korán, abych na hlad zapomněla."

"Mami, je ještě nějaký jiný důvod, proč se my muslimové postíme?"

"Podívej Ahmede, ty máš jídlo každý den. Ale jsou na světě i lidé, kteří takové štěstí nemají, a mají hlad. Když i ty poznáš, co to znamená mít hlad, pak takovým lidem více porozumíš a budeš vědět, že potřebují naši pomoc."

Ahmed byl s odpovědmi maminky spokojený a požádal ji, zda mohou i s tatínkem navštívit nějaké chudé lidi a přinést jim jídlo.